Autoimunitní protokol není jen o eliminační dietě, jak ho hodně lidí vnímá, ale o celostním přístupu. Jeho dvě hlavní komponenty jsou stravování a psychická pohoda. Mně se zatím povedlo zapracovat hlavně na stravování, tak bude tenhle článek hlavně o něm a o tom jak jsem k němu došla.

Už od malička jsem závislá na sladkostech a zeleninu (hlavně tu syrovou) jsem jedla spíš jen z donucení. Jelikož jsem hodně sportovala, tak jsem mohla jíst, na co jsem přišla a na váze se to nijak neprojevovalo. Jenže váha není jediný způsob, jak nám tělo dává vědět, že tohle není ten správný směr. Vždy jsem měla silný PMS, kdy jsem se svíjela v silných křečích, a když jsem potřebovala fungovat, tak jsem si vzala prášek, který ale pomohl jen částečně. Co pamatuji, tak jsem hodně spala, nebylo pro mě problém spát deset hodin denně a osm je mé naprosté minimum, abych fungovala v pohodě. S tím souvisí i problém usnout a spát celou noc v kuse. Nikdy jsem nechápala jak je možné, že si můj muž lehne a během pár vteřin spí. Mně většinou trvá tak půl hodiny než zaberu a pak se během noci několikrát probudím.

Pak také akné, které sice nikdy nebylo extrémní, ale prakticky trvale mám pár pupínků na obličeji, nějaké v dekoltu, na ramenou a zádech. Což je obzvlášť v létě dost nepříjemné, jelikož se za to stydím a nemůžu tak nosit tílka a šaty bez rukávů. Dále pak soubor dalších neduhů jako, vyšší cholesterol a nitrooční tlak, arytmie a výkyvy nálad.

Nikdy dřív mě nenapadlo tyto příznaky řešit a vůbec mi nepřišlo, že mohu být nemocná. Lékaři se vždy tvářili, že jsem v pořádku a jen se občas pozastavili nad nízkým tlakem nebo tepem, ale to brali jako pozitivní.

Dlouho jsem svoje stravování neřešila, protože jsem k tomu (zdánlivě) neměla důvod. Při čtení o běhání jsem se postupně dostala k informacím o nízkosacharidové (LC) a keto stravě. Někdy v té době k tomuhle stravování přičichla i ségra, tak jsem měla spojence. Jenže nikdy jsem u toho dlouho nevydržela. Někdy to bylo půl roku, někdy třeba jen dva měsíce. Pak převládla moje láska ke sladkostem a zas jsem se na pár dní či týdnů vrátila ke své běžné stravě. Na podzim 2018 se přidal stres v práci a najednou mi na obličeji vyskočil ekzém. Nejdřív jsem to moc neřešila, to přeci za chvíli zmizí, ale když už to trvalo několik týdnů, tak jsem se začala pídit po příčinách. Tehdy jsem narazila na program Whole 30, což je eliminační dieta, která mi měla pomoct odhalit případnou nesnášenlivost některých potravin a tak jsem do něj skočila po hlavě. Hodně jsem si toho načetla a celých 30 dní bez zásadnějších problémů vydržela. V zařazovací fázi se žádné problematické potraviny neukázaly, ale je pravda že jsem zařazování trochu odflákla, jelikož se blížily Vánoce. Po svátcích jsem se sice vrátila na LC, ale zas tak nějak střídavě.

Když jsem se na endokrinologii dozvěděla, že mám Hashimotovu thyroitidu, tedy autoimunitní zánět štítné žlázy, tak jsem se začala pídit po informacích a narazila na AIP. Hledala jsem hodně informací ohledně diagnózy, kterou jsem v tu chvíli ještě neměla potvrzenou, a taky o tom co s tím jde dělat. Lékařka mi sice řekla, že s tím nejde dělat nic, ale v té době já už byla první týden na AIP.